Štika obecná

Štika obecná (Esox lucius) je dravá ryba, která patří mezi nejznámější sladkovodní dravce Evropy. Mezi českými sportovními rybáři je považována za velice cenný úlovek. Štika má dobu hájení od 1. ledna do 15. června. Její lovná míra je stanovena zákonem na 50 cm (v některých revírech 60 cm). Zajímavostí je, že během útoku na kořist dokáže vyvinout rychlost 3-4 m/s, v určitých případech dokonce 7-9 m/s (25-30 km/h)!

Popis (rozpoznávací znaky)
Štika je nádherná dravá ryba, která se vyznačuje protáhlým torpédovitým tvarem těla. Díky tomu si štiku nelze splést s jiným druhem ryb. Štika má protáhlou, ozubenou hlavu, válcovité tělo s hřbetními a řitními ploutvemi posunutými až dozadu. Štika má zuby mírně zahnuté dovnitř (pro lepší držení kořisti). Po opotřebování se tyto zuby nahrazují. Její tělo je na vrchu a na bocích zelenohnědé, pokryté světlými skvrnami, které jsou uspořádány do svislých pruhů. Břicho má světlé.

Rozměry
Průměrná hmotnost lovených kusů v České republice je 2-3 kg. Štiky u nás dorůstají i přes 1,5 metru a dosahují hmotnosti i přes 25 kg. Štika se dožívá věku 30 let.

Výskyt
Štika se u nás vyskytuje prakticky na všech stojatých a tekoucích vodách (řeky, jezera, pískovny, údolní nádrže…). Štika má ráda vodní plochy s dostatkem úkrytů. Má ráda zarostlé vodní plochy, překážky, díry v korytě, velké kameny, potopené stromy, podemleté břehy…

Rozmnožování
Samec (mlíčák) pohlavně dospívá mezi 1-3 rokem života, samice (jikrnačka) mezi 3-5 rokem. Štiky se třou v průběhu března až dubna. Pro tření vyhledávají klidné teplé vody s hustým porostem, polomy, spadlé stromy apod. V prvních týdnech života se malé štičky živí planktonem, později přecházejí na potěr ostatních druhů ryb.

Potrava
Štika vyhledává spíše menší rybky (oukleje, plotice, okoun, ježdík, hrouzek…), které se nacházejí na hladině nebo u dna. Štika nepohrdne ani obojživelníkem a drobným hlodavcem. Stejně jako Sumec velký, nepohrdne ani menší kachnou nebo žížalou. Kanibalismus je u štik běžný. Štika loví uhynulé, nemocné, poraněné ryby. Ovlivňuje tedy zásadně zdravotní stav rybí populace.

Způsoby lovu
Štika je sice ryba stanovištní, ovšem některé štiky se spíše soustřeďují na hejna bílých ryb (plotice, oukleje…), která často putují po celém revíru. Štika je tedy hlavně tam, kde je pro ní dostatek potravy. Obecně lze říct, že při lovu štik funguje každá rybolovná technika – přívlač s přírodní či umělou nástrahou, položená i plavaná na tzv. kačenu. Pro lov štik určitě zvolte „tvrdší náčiní“. Prut byl měl mít délku 2,5-3 metry (vrhací zátěž 40-100 g), vlasec minimálně 0,30 mm. V každém případě používejte wolframové nebo ocelové lanko jako návazec (vlasec štika svými ostrými zuby přepiluje). Úspěšný lov štik bývá lov na tzv. vyvěšenou. Na tuto rybolovnou techniku je potřeba tvrdý dlouhý prut (min. šestimetrový).

Přirození nepřátelé
Štika má celou řadu přirozených nepřátel. Už štičí plůdek je požírán především ostatními rybami a některými ptáky. Dospělého věku se dožije jen velmi malá část štik, v dospělosti je lovena především vydrou a kormoránem.

Využití v kuchyni
Štičí maso není u nás moc vyhledávané. Pro některé lidi je příliš suché. Někteří rybáři štičí maso milují! Základem je jednoduchý recept – štika na másle. Štika se může zapékat se zeleninou, slaninou, ve smetaně… V této souvislosti musím upozornit, že štičí maso je pro člověka (jeho zdraví) velice hodnotné. Štičí maso neobsahuje pouze velké množství draslíku, ale též bílkoviny, omega 3 mastné kyseliny…